O tom, co dnes zůstává po mrtvých.

Tak nějak to možná jednou proběhne.

Potřeboval jsem si napsat píseň k jedné vzpomínkové akci. Bohužel se mi v dohledné době asi nepodaří nahrát, tak vkládám jen samotný text. Snad to není úplná blbost. Muziku si můžete zkusit třeba představit. Veselá není.

pozor, naturalistické

Covid-19 nás teď straší, ale jsou i jiné neduhy.

Pohled na tuto nemoc z trochu jiného, snad i humorného úhlu. Záleníci jsou na tom také dost špatně.

Český nestopový jamb.

Pocit kdysi naškrábaný na prošlou jízdenku při návštěvě zámku Velké Losiny. Básní bych to asi nenazval...

.. byla to noc, kdy padaly hvězdy.. lidé nadšeně otáčeli hlavu k nebi a sdíleli své pocity a já.. držela jsem ji za ruku, dokud neusnula..

Když Vás napadne nějaký neduh, tak je třeba proti němu bojovat. Někdo vsadí na různé prášky, jiný zvolí staré, ale osvědčené rady našich předků.

Jsou věci, které nespravíte. A patří k ním i člověk.

smíření

schovaní jsou v ní dva mrtví básníci, a podzimní lezavo