za oknem ve větvích
dvě malé veverky
každým dnem smělejší
pouští se níž
v polibcích utápím
tělo své Adélky
sklání se ke rtům mým
blíže než blíž
za oknem v stromoví
ledňáček cvrliká
nemaje tušení
komu že hrá
v záclonách samoten
naprázdno polykám
s nadějí kreslím si
slovíčko "dva"
za oknem hejna vran
černota v závějích
odletí k nebesům
křičící dým
vzpomínky opíjím
při doušcích posledních
na zdraví neťukám
není už s kým
dvě malé veverky
každým dnem smělejší
pouští se níž
v polibcích utápím
tělo své Adélky
sklání se ke rtům mým
blíže než blíž
za oknem v stromoví
ledňáček cvrliká
nemaje tušení
komu že hrá
v záclonách samoten
naprázdno polykám
s nadějí kreslím si
slovíčko "dva"
za oknem hejna vran
černota v závějích
odletí k nebesům
křičící dým
vzpomínky opíjím
při doušcích posledních
na zdraví neťukám
není už s kým
30.01.2021 08:57
Nine: pokud bych psal v minulosti pouze zábavná rýmovadla, tak bych to tvé zaškatulkování pochopil, ovšem vzhledem k mé univerzálnosti, tedy, že píši pravidelně navážno stejně jako na srandovno, tvé překvapení jaksi nechápu.
29.01.2021 22:47
Hezky to zarezonovalo. Pěkné dílko, tuze pěkné. To bych do tebe neřekla. Tato báseň mě překvapila. Předčasně jsem si tě zařadila.
29.01.2021 15:41
Tak, ona ta dílka, drnkající na smutnou notečku, mají stran vzbuzování emocí přece jen mnohem větší potenciál zarezonovat, že?
29.01.2021 07:48
Hrozně se mi příčí říct o takhle smutné věci, že se mi líbí. Ale nepřišel jsem na jiné slovo. Je to strašně dobře napsaný...
28.01.2021 19:16
Do louže spadl list
barvu zlata měl
zkroucen tak
že hnát ho vítr směl
životem již nekypěl.
Déšť stékal bříze
po kmeni .
Slza po tváři.
barvu zlata měl
zkroucen tak
že hnát ho vítr směl
životem již nekypěl.
Déšť stékal bříze
po kmeni .
Slza po tváři.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.