kratinká, v polospánku

dajaká krize, či co...

laciná... muzikantská

Název je asi trochu mimo, ale vlastně nevím, jak jinak to pojmenovat. Tísícdvěstěpadesátásedmá písnička s tímhle akordickým postupem...

Jedno z nejsilnějších míst, které znám... hřbitov židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Málokdo o něm ví a málokoho na to nepřístupné místo ztracené v obilí napadne lézt...

Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)

Nevypadá, ale není o beznaději. Naopak.

Volným veršem.

dvě krátké poznámky napsané pro sebe

pramálo poetická

Noc ze soboty na neděli. Stopy dvanáctiletého harcování po plesech.

Pseudočtyřverší. Nepatří k sobě, mají jen stejný rytmus. První řádky nejsou názvy, to se mi jen roztrhl úvodní verš.

Tak trochu o mých včerejších pocitech. To "kolik" je tam mockrát... ale prostě to tak chci.

tato básen má mít parodující podtext..

moje zamyšlení nad tím jak to může v nebi a nebo pekle vypadat a taky zamyšlení kam patřím já? :) a jestli to vůbec existuje