oni, dva.

další dveře odemčeny...

...protože by to ztratilo to, čemu se říká kouzlo (dvě básničky v sobě a vše s pravdivým základem)

to nám to ale pěkně začíná...

...mezi námi široký, hluboký oceán...

..."každou chvíli už budeš stát pod balkónem "...

vím, že je to trošičku....jak bych řekla, uvidíte sami, ale jde o to něco v tom vyjádřit...pokusit se...vím, jsem marný pokušitel a zkoušitel...:)

tě mám

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

pátrejme, zkoumejme, objevujme a hlavně mějme se rádi...("peace!";))

nejtišší jsou ty okamžiky, kdy za nás někdo dýchá

Ten obrázek vypadá možná až moc pozitivně, ale já prostě neumin kreslit všechno šedivé...

Kam nás dovede naše náhodné setkání?...momentální pocity...

živočišný druh na pokraji zkázy;-)

a zavzpomínáme na staré časy!:)

Autobusová... o ránech, který teď zažívám... a... je věnovaná... protože venku nesvítí sluníčko... a já se nemůžu ani smát ani brečet...

nazí a bosí...

vím, že umělecká úroveň asi není nic moc... ale je to po delší době zase něco málo spontánního :)...