|
další dveře odemčeny...
|
.
s dlaněmi na skle
chvěju se zimou
neslyšně
a zlehka cítím bolest
co má barvu pastelů
studím
už nejsem oblečená
odevzdávám se
do ticha
tomu skleněnému
křehkému já
a konečně jsem pochopila
že jsem odešla
a nepatřím nikomu
tak nahá
s dlaněmi na skle
chvěju se zimou
neslyšně
a zlehka cítím bolest
co má barvu pastelů
studím
už nejsem oblečená
odevzdávám se
do ticha
tomu skleněnému
křehkému já
a konečně jsem pochopila
že jsem odešla
a nepatřím nikomu
tak nahá
16.05.2014 12:44
Yasmin
krasna ... strašně moc.
06.05.2014 10:54
Yana: děkuju jani:) ještě asi nejsem úplně odhodlaná, ale tuším, že to zvládnu
06.05.2014 10:43
pěkné , rád si vždy tvá dílka počtu , neb jsi sama sebou a ten nepopsatelný pocit je největším bohatstvím jenž máme a sic naše osvobozeníse :)
04.05.2014 09:25
tak zranitelná, ale odcházím a vrhám se do další etapy, krásně napsáno, křehké, jemné, ale jakoby odhodlané
04.05.2014 09:20
Sid: dílko ani nemělo mít ambice na jasný výklad obsahu a ani na představu o jeho kontextu, snažila jsem se popisovat především "ten pocit"...
a děkuju moc za komentář
a děkuju moc za komentář
04.05.2014 04:52
Je to hezké, skutečně... Jazyková hra upoutá, otevřené rýmy tomu dodávají jakousi vzletnost..
ale samotný obsah bez kontextu lze vykládat jen těžko..
ale samotný obsah bez kontextu lze vykládat jen těžko..
04.05.2014 00:28
ŽblaBuňka: :) někdy je to potřeba, na chvíli si dát "voraz" - od sebe i od ostatních, ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.