Pod štosem dopisů...

.
Z filatelistických sbírek
odlétly vzpomínky

A já už nechci zapomínat a prášit…

Svět je jen jazykolam,
kde žijem z vydařených metafor
- z oxymoronů bolí mě už hlava

Tak jen děkuju za polykání tvých
„ ne, my nechcem být dokonalí „

Tebe s malou dušičkou
našla jsem si jednou za ušima,
MÁM, konečně tě mám i ve vlasech

to ty umíš mi zahrát na moji
IMAGINE v dolíčku na bradě,
kde poprvé cosi zemřelo

A já brouzdám, přesypávám se v šupinách od Vánoc,
kde vlastně to matoucí štěstí existuje…

Už dávno pod balkóny nebojím se
budoucích sbírek patentů a posedlých sběratelů
ze spadaných hvězd

Stačí,
najednou opravdu stačí,
že na jedné známce
odeslané na neurčito

…budem my dva

/ pan Poprvé a paní Naposled/
.
.
.