Oklamán svědomím...

Zase další smutná, nějak se mi poslední dobou nedaří být optimistka ve psaní, ale ono to zase přijde. Snad vás tou básní příliš nezklamu. :) A asi pro všechny, kteří už nás opustili a vydali se jinou cestou.

Trošku jsem se snažila popsat mé myšlenkové pochody, je to složité, co vše se v mém životě stalo. Možná někdy příště :)

Jen pokus vyjádřit své pocity z toho, jak moc mi chybí dům mého dětství, protože to už je dávno pryč...

Jeden starší kousek. Tohle jsem napsala dva dny po Havlově smrti a vybavilo se mi, když jsem dnes četla, jak pokračuje plivání z Hradu na Peroutku. Asi není potřeba nijak aktualizovat, základní myšlenka je stejná a bohužel stále stejně platná.

Jen pravda a bolestná zkušenost...

Konec devítky... Najednou se zastavím a zamyslím se... Proč jen to uteklo tak strašně rychle?

Spontální, ale rozhodl jsem se zas po nějaké době něco sem vložit. Později možná upravím písmo a rozložení.

...Býval všemi obdivovaným umělcem, jednou prozřel na svět, pak přestalo se dařit... A upadl v zapomnění...Jednomu mému známému...

Jen tak po dlouhé době jedno z mnoha zas.

,, Přeměna" ...

Tahle je pro tebe tati... Vím, že to máš těžké (říkej si co chceš) , ale já to chápu. Tahle je pro tebe. Protože s tebou bydlím a i když máš občas své nálady (a já časté zarachy) mám tě ráda. Pro mě jsi ten nejdůležitější muž v mém životě. Asi občas vyvádím skopičiny, ale jsem v pubertě - odpusť... Vždyť víš, jak moc tě mám ráda a jak tě potřebuji....

...A co bude dál ?

...ať si z toho každý vezme co chce...

Bez přemýšlení jen malé úpravy z hlavy, nedumaje nad rýmy, slabiky. Snad za pokus stojí když změním styl.

Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)