Sbohem základko

A čas nám plyne,
pomalu protéká mez prsty,
ale řeku nezastavíš
přehradou z vlastních prstů.

Můžeš se snažit,
raděj užívej života,
když čas probíhá ti
kolem kotníků.

Podívej se na to místo,
dokud ještě můžeš,
pak zůstanou jen vzpomínky,
v srdci a na papíře.

Místo roztéká se,
mění se v řeku prachu,
která ti mizí mezi prsty...
Čas nezastavíš.

Tak zapiš si vzpomínky
tam, kde zůstanou,
napořád, i když odejdeš,
abys nezapomněl.

Teď i já dávám sbohem,
sbohem má základko,
po tolika letech
zbývá jen pár dní.

Pak mi zbudou jen vzpomínky,
tolik slz, co potečou,
neříkej, že ne,
potečou i tobě,
až si uvědomíš,
že jak písek,
jak řeky proud
proklouzl ti mezi prsty,
devět let,
přesto jako okamžik
zdají se všechna ta léta,
veškeré vzpomínky.

Čas uběhl,
protekl ti mezi prsty,
jako proud řeky,
teď už víš,
že přehradou z prstů
řeky proud nezastavíš,
tak sbohem základko,
vzpomínkám mé slzy patří.

Podívej se na to místo,
dokud ještě můžeš,
se slzami zbudou vzpomínky
hluboko v srdci...
...a na papíře.

Sbohem: Věnováno všem učitelům, spolužákům i ostatním žákům ZŠ a MĚ v Zákupech... A sbohem i tobě, školo...