...Býval všemi obdivovaným umělcem, jednou prozřel na svět, pak přestalo se dařit... A upadl v zapomnění...Jednomu mému známému...
 23.04.2013
6
Pláčeš mi requiem,
o svých snech prokletých,
žijem a nežijem,
na touhách ukrytých.

Slavíš si jubileum,
stého svého pádu,
popadáš akvárium,
ztrácíš svoji slávu.

Dohráváš své drama,
padáš v zapomnění,
pak už budu sama
v cíli- rozuzlení...

Hraješ si tragédii
-blížíš se konci,
bereš svou euforii,
hraješ ji zvonci,

pomalu prohráváš,
na mě se otáčíš,
své housle odkládáš...
K nebeské bráně kráčíš....

Ze sbírky: Věnováno padlému
 23.04.2013 19:08
Tajemný: Neboj... Jen jedna z davnych vzpominek... A diky moc :)
 23.04.2013 18:49
Krásná báseň, hezké obraty :)* -jen netuším proč tak smutná lásko :(* Snad se nic neděje... :*
 23.04.2013 18:29
TheLivingCore: Uvidis, bude lepe :) Ver tomu tak jako ja verim v to same... :)
 23.04.2013 18:06
BorůvkaB: Bohuzel nevidim nejmneši duvod proč doufat v lepši budoucnost, všechno to hasne.
 23.04.2013 18:04
TheLivingCore: Deni díky a myslím, že určitě bude líp :) A pak se v mé basni už neuvidís a asi bych tomu byla radši... Tahle moc pozitivni neni...
 23.04.2013 18:01
V tomhle se vidim,opravdu se povedlo :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.