Života spád

Za život prožil jsem muka,
pro lásku svou bojoval.
Teď srdce mé již puká,
tak rád bych se radoval.


Pro tytéž slabé povahy,
prosím už nečtěte mé dílo.
Pak stoupne vám to do hlavy,
možná hůře by vám bylo.


Snad mohu všeho litovat,
když promluvím k vám krátce.
Jak rozhodl jsem milovat
...a vše v jedinné řádce.


Prosil bych o odpuštění,
když nerozvážně konal jsem.
Já brečím po setmění
a doufám jen v pouhý sen.


O pravé lásce, objetí,
co snad trvala by věčnost.
Vždy zadrhne se o věty,
proč tu jiným dává přednost.


Je toho tolik co chci psát,
zbytečné jsou vaše rady.
Už nemohu ani v noci spát,
bojím se zas další zrady.


Ztratil jsem dobrou naději,
snad odpustíte ty slzy.
Jen kapky mezi dlaněmi,
však to vše skončí již brzy.


Věnovat posledních pár slok
a jít vstříct třeba osudu.
Na zdraví dát jedu lok,
už více truchlit nebudu.


Na světě je toho tolik,
nikdo nezná pravý smysl.
Mě život začal se drolit,
ten kámen tíží mou mysl.


Než udělám další tečku,
já vám všem chci teď dát svůj dík.
Nepoznaje žádnou léčku,
v životě mějte se líp.