|
Trošku jsem se snažila popsat mé myšlenkové pochody, je to složité, co vše se v mém životě stalo. Možná někdy příště :)
 21.03.2013 14 1101(18) 0 |
Zas úsvit vznesl trápení,
sedím sama se slovy,
v nich útěchu nacházím.
"Kdo jsem?" šeptám do ticha,
"Nikdo," slovo s větrem odplouvá
a má úzkost sílí.
"Tak co jsem?" šeptám příliš mzatená.
"Nic," zněla větru ozvěna
a vzpomínky mne bolí.
"Snad existuji," vkládám do němých
ústrozmařilých, mladých,
avšak naděj mlčí.
"zabilas!" ječí mé svědomí.
"Ne! Našel ho pocestný
mohl si za to sám!"
"Což zasloužil si zemřít?!"
"Což mohl mne znásilnit?!"
Hrůza, zradil už i vítr.
"A on to dokázal."
cize hlas z mě mysli šeptal:
"A ty nic!"
Ruce se mi třesou,
myšlenky tu tíhu nesou
přímo na má bedra.
Vzpírám se, co jen mi síly stačí,
mé svědomí však nepomlčí:
"Lžeš!"
"Měla bych snad?
Jsem z nálezů a strát,
věc ostatním pro pobavení!"
"A kdo ta zo může?
Snad ne neviný plátek růže,
co padá mlčky k zemi?"
"Byla jsem jen dítě!
Neviˇm mne, prosím tě,
což nebylo toho dost?!
Tolik bolesti, strachu, snů,
přiškrcených pocitů,
což nedržel mne pod krkem?"
"Bylas drzá,
to řekla tvá máma!"
a srdce bije naprázdno.
"Dost, mlč už!"
Rukou vylila jsem tuš
a za spánky se držím.
"Zabilas...!" šeptá mé svědomí.
"Ublížili," zašeptám, oči zápolí
avšak pláč už nezastavím
a jen v koutě se s ním krčím,
sama....
sedím sama se slovy,
v nich útěchu nacházím.
"Kdo jsem?" šeptám do ticha,
"Nikdo," slovo s větrem odplouvá
a má úzkost sílí.
"Tak co jsem?" šeptám příliš mzatená.
"Nic," zněla větru ozvěna
a vzpomínky mne bolí.
"Snad existuji," vkládám do němých
ústrozmařilých, mladých,
avšak naděj mlčí.
"zabilas!" ječí mé svědomí.
"Ne! Našel ho pocestný
mohl si za to sám!"
"Což zasloužil si zemřít?!"
"Což mohl mne znásilnit?!"
Hrůza, zradil už i vítr.
"A on to dokázal."
cize hlas z mě mysli šeptal:
"A ty nic!"
Ruce se mi třesou,
myšlenky tu tíhu nesou
přímo na má bedra.
Vzpírám se, co jen mi síly stačí,
mé svědomí však nepomlčí:
"Lžeš!"
"Měla bych snad?
Jsem z nálezů a strát,
věc ostatním pro pobavení!"
"A kdo ta zo může?
Snad ne neviný plátek růže,
co padá mlčky k zemi?"
"Byla jsem jen dítě!
Neviˇm mne, prosím tě,
což nebylo toho dost?!
Tolik bolesti, strachu, snů,
přiškrcených pocitů,
což nedržel mne pod krkem?"
"Bylas drzá,
to řekla tvá máma!"
a srdce bije naprázdno.
"Dost, mlč už!"
Rukou vylila jsem tuš
a za spánky se držím.
"Zabilas...!" šeptá mé svědomí.
"Ublížili," zašeptám, oči zápolí
avšak pláč už nezastavím
a jen v koutě se s ním krčím,
sama....
Ze sbírky: Hloubková deprese
23.03.2013 - 12:10ngc 6334: Co se stalo, stalo se a nelze to vratit... Ale presto mi to dalo zkusenisti a moznost psat. Mam psat o cem. Diky moc za komentar. Jsem di moc vdecna :)
23.03.2013 - 11:08..BorůvkoB, pokud je to pravda, kéž bys již nikdy nic podobného nemusela prožít a psát.. nicméně, ty první čtyři strofy, obecnější, jsou fantastické.. ano, člověk sám jakoby nic neznamenal, nikým nebyl, a bez "odpovědí" může pochybovat i o své "existenci", Naději... děkuji za zamyšlení :-)
23.03.2013 - 10:46Tajemný: Diky moc, ale ja jako optimistka... To zalezi na okamziku, protoze nekdy jsem klidna, jindy rozervana... Moc diky za komentar :)
23.03.2013 - 10:45taron: Priznavam, ze rikala :) Ale ted uz me to tolik prilis nelaka... Desim se toho, cemu jsem potom schopna :( Ale udrzovat si kondicku a to co umim budu urcite :)
22.03.2013 - 15:44Jedna z delších básní kde se prolíná příběh na nešťasnou událost co se stala. Nezastavitelný proud pocitů a emocí spojedné do zmatku a výbuchů. Zpracování se mi líbí (i když ty jako optimistka doufám že nic takového už nenapíšeš, leda ve šťastném světle- soucítím s tebou jinak). Hezky vyjádřená báseň. V psaní se rozhodně lepšíš- pokračuj , mě se líbí... :-))
21.03.2013 - 20:27taron: Vohode, hele, ono ty roky bojovych sportu dela sve :D On to spis nej necekal :D Ale to je jedno :)
21.03.2013 - 20:17BorůvkaB: ???..., no já nevím..., tys zbila chlapa? To musel být na šrot, nebo co..., tak teď mám v tom všem ještě větší zmatek, každopádně díky :)
21.03.2013 - 19:40taron: Ne tak uplne... Vim, ze je to dost hekticke, ale jde o to, ze se me jeden chlap znasilnit a kdyz jsem byla schopna znovu uvazovat s cistou hlavou, zbila jsem ho, protoze to necekal... A kopala jsem mu do zeber tak dlouho, dokud me vztek nepresel. Mel stesti, ze prezil. A pak jde o tom, ze mamin pritel me skrtil a mamina odpoved byla, ze nemam byt drza :(
21.03.2013 - 19:38miroslawek: Tak tou dobou nevim, co bude :D A priste se na to podivam. Tlacil me cas kvuli odpoletce
21.03.2013 - 16:23Ty jsi někoho zabila, kdo ti ubližoval? Asi tvým myšlenkovým pochodům nerozumím :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Trápení a úzkost : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Růže s pletí nejtajnější
Předchozí dílo autora : Spisovatelka
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
mannaz řekla o BorůvkaB :Básnířka i prozaička, které umí chytit za srdce, ale nezůstává bez rozumu. S dílky propracovanými, s duší i humorem. Nosí v sobě velký talent a kupu přátelské laskavosti.
