Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Věnováno...

ha, a teď si jdu hrát já!

smím prosit?...naposledy....

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

při hodině literatury jsem se věnovala literatuře....ovšem trochu jinak než bych měla:)

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Nic moc, spíš jenom proud myšlenek, které se mi podařilo jakž takž zveršovat:-)

přišla k nám paní zima a mě políbila múza:)

Ten obrázek vypadá možná až moc pozitivně, ale já prostě neumin kreslit všechno šedivé...

to zas jednou... mě něco možná napadlo... :)

s úsměvem

... takový okamžitý nápad... :-))

Zvrácené jako Vomitus sám

dnešek byl zvláštní.... pohodový a šťastný :).. takže se pokusím nalít tu spokojenost i vám :) foto mé ... lehce upravené :)