Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

při hodině literatury jsem se věnovala literatuře....ovšem trochu jinak než bych měla:)

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Nic moc, spíš jenom proud myšlenek, které se mi podařilo jakž takž zveršovat:-)

přišla k nám paní zima a mě políbila múza:)

Ten obrázek vypadá možná až moc pozitivně, ale já prostě neumin kreslit všechno šedivé...

Věnováno...

ha, a teď si jdu hrát já!

smím prosit?...naposledy....

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

MILUJU TĚ! a to navzdy..v jakykoli podobe..ikdyz tu nejsi.. miluju te..

Je věnovaná. Protože zrovna teď mi chybí. Je to chvilková básnička, je to... něco strašně bezcennýho... pro vás... já tam ale asi pořád budu vidět spoustu náznaků... a důvodů proč... plakat z radosti.. tiše po tmě v mym pokoji... /Mějte hezkej večer/

i když není zas až tak svatý... :)... ale "dnes už to nebolí" :)

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

Něco úplně jiného, než normálně píšu, docela stará věc... Ale při čtení jsem se aspoň pobavila.:o)