|
po takové době zase cítím ty křehké emoce u kterých se člověk bojí že o ně přijde
|
A tak jsme se potkali.
Stál jsi v dešti brzkého rána a já věděla, že to není náhodou.
Asi jsem zapomněla, jaké to je, když jsi zase tak blízko.
Byl jsi cizinec, na kterého bych skoro zapomněla, dokud jsi znova nestál pod mými okny a nedoufal, že tě pozvu dál.
A tak jsi tam stál, pozorujíce světlo v oknech a čekajíc, kdy to přijde.
Vím o tobě, chci tě tu, ale co když budeme zase jen cizinci?
Co když přijdeme o kus našeho já, který si tím předáme?
A tak stojím v okně, koukám se, jak ti déšť kape po tváři, a nejraději bych stála přímo před tebou.
Koukala ti do očí a cítila tlak, co mezi námi vzniká.
Dotknu se tě, znova a lépe, přesně tak jak potřebuješ.
Je to křehké ale chci to, protože to cítím.
To o čem jsem si myslela že už neumím.
A tak budu doufat, že se nestaneš jen turistou co si přišel vybrat suvenýr.
Stál jsi v dešti brzkého rána a já věděla, že to není náhodou.
Asi jsem zapomněla, jaké to je, když jsi zase tak blízko.
Byl jsi cizinec, na kterého bych skoro zapomněla, dokud jsi znova nestál pod mými okny a nedoufal, že tě pozvu dál.
A tak jsi tam stál, pozorujíce světlo v oknech a čekajíc, kdy to přijde.
Vím o tobě, chci tě tu, ale co když budeme zase jen cizinci?
Co když přijdeme o kus našeho já, který si tím předáme?
A tak stojím v okně, koukám se, jak ti déšť kape po tváři, a nejraději bych stála přímo před tebou.
Koukala ti do očí a cítila tlak, co mezi námi vzniká.
Dotknu se tě, znova a lépe, přesně tak jak potřebuješ.
Je to křehké ale chci to, protože to cítím.
To o čem jsem si myslela že už neumím.
A tak budu doufat, že se nestaneš jen turistou co si přišel vybrat suvenýr.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.