"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

Reakce horkým perem na komentář k tomuto dílu: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=34112-pusta. To jen aby bylo jasno, o co kráčí :).

.. nebojte, tahle nebude dojemná, ani sebelítostivá :))

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí.. / kritizujte, jsem jen pokusný králíček v psaní povídek.. ráda uvítám upozornění na nedostatky.. :)

Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).

Tak tahle už je s happyendem, i když jak se to vezme :-).

Pocta vlastnímu kelímku, reklama na milkshake a úvaha o životě mincí.

Tentokrát trocha sociopatie a železniční přejezd. (Na zátiší s lavičkou není vhodné roční období.)

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

Zvláštní povídka o Singularis/dovi, jeho/jejím pohledu na svět a umývání hlavy šamponem.

Rodinné trable...

Pokračování Průzkumu ticha, tentokrát o východu slunce. Příště bude možná zátiší s lavičkou. (Fotografie tentokrát bohužel není má vlastní.)