|
|
|
Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...
|
|
|
|
|
|
|
|
Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*
|
|
|
|
|
|
Až zvedneš se z popela, pohladím a políbím Tvoji tvář ...
|
|
křehká, malá, nejmilejší, kdo je to? Hádej ženo!
|
|
Najednou, až naše rty se setkají,
najednou, budeme vědět vše,
|
|
vteriny do konce, trny smutných růží.
|
|
Nosorožec je prý samozvaný hasič. Když vidí oheň, snaží se ho udupat.
O pravdivosti této legendy jsou pochybnosti, ale mně se ta myšlenka hodí.
|

