28.09.2023
10
Stýská se mi
stýská
po slovech
a po duze

Na okno zlehka ťuká
listopad
kam zmizela tvá touha
kam chtíč do listí spad

Šlapeme po tom listí
spadaném
a já se lásko ptám

MY do dalšího roku
zůstanem

Mám totiž strach
že lístky slov a touhy
zapadá studený sníh

A MY

MY umrzneme
zmizíme v bílých závějích

Doba tání snad
vzkřísí srdce tichá

A s jarním sluncem
v dešti
až barvy duhy objevím
prochladlá s důvěrou
vyšlapu na vrchol
přestane pršet

JÁ se z MY
neztratím
 09.10.2023 09:30
Mlčeti Zlato: moc děkuji i proto že jsem si četla tvá díla a je to skvost
 09.10.2023 08:02
Moc hezky napsané. Cítím ten strach...
 29.09.2023 12:23
Psavec: je pryč:-) děkuji, občas přijde taková nálada a zas odejde...
 29.09.2023 12:22
zaseja: ale jo, každý den mám jiný, dnes je hej, dík
 29.09.2023 12:21
Dandy: jasný to ten přicházející podzim, ale dnes mám jaro ve své duši a to mi více sluší, nerada píšu depresivní věci, ale zas, když za mnou přijdou...děkuji
 29.09.2023 12:19
Hanulka: je to tak, jednou je hůř jednou je líp, dnes je fajn, děkuji
 28.09.2023 21:47
Zažeň stýskání.
 28.09.2023 18:46
 zaseja
chce to nějaký životabudič ;)
 28.09.2023 13:22
Ach ťuká ťuká čas podzimní.
Listí se rozevirá pod krokem.
Trava šeptá cosi nám
Nezapomenout.
Stripky prožiteho.
Slov.
Co se vytratí.
Co zachová.
Vzejde jak v jarnim dešti duha.
Vša nyní chladne den.
Kraj zastírá se v mlhách
 28.09.2023 13:22
 Hanulka
Yana : tak jsme se dnes probudily na stejné notě. Líbí se mi. Děkuji.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.