16.11.2025
10
295 (16)
0
Naše láska poletuje
jak podzimní listí
pohupuje se a snáší k zemi

Podzimní vítr s ní smýká sem a tam
déšť ji skrápí slzami

V krbu lížou plameny polena
V komínu sténá meluzína
V mlze se poztrácely polibky

Slunce vykouklo zpoza mraků
možná z lítosti a raději se schová

Vidělo jak zašlapáváme slova
sebe
doteky
city

Stopy v bahně zanikají
a s láskopadem já a ty
 21.11.2025 09:04
kmotrov: moc moc děkuji, ani nevíš jak jsem vždy potěšena když tě u "sebe"vidím. A pochopil si tu zmíněnou sloku přesně, děkuji
 21.11.2025 09:01
Psavec: vercaambro: Oliva: moc děkuji za čtení a komentář
 19.11.2025 12:25
Pěkně jsi to poskládala.
 19.11.2025 09:02
Líbí se mi ty paralely. Listopad může symbolizovat období ve vztahu i období lidského života, dá se to i propojit.

...V krbu lížou plameny polena
V komínu sténá meluzína
V mlze se poztrácely polibky...

vnímám v tom smutek po intimitě.

S mizející láskou se ztrácíme jak ty stopy v blátě.

Moc pěkná báseň.
 18.11.2025 17:13
Pěkně vyjádřené pocity. Rezonuje...
 18.11.2025 16:57
Pěkné. I pro zamyšlení.
 18.11.2025 08:24
Dandy: děkuji
 18.11.2025 08:24
Mlčeti Zlato: těší mě jak ji vnímáš, děkuji
 17.11.2025 09:34
Pěkné.
 16.11.2025 17:53
Nádherné obrazy a takové smíření...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.