20.04.2025
15
Vždyť já jsem úplně zapomněl žít
řekl jsi

Vždyť já přestala vnímat všechny krásy světa
myslela jsem si já

Ve dne jsem hledala tvé oči
v noci čekala na tvé dlaně
byl si rána, den i usínání
slunce, déšť a duha

Už nemůžu
řekla jsem

Plakal si

A od té doby mé slzy
smývaly z tváře moji tvář

Patřily nám chvíle
já jsi byl ty a ty jsem byla já
ale nepatřili jsme si
ačkoli jsme byli jedno tělo
a nekonečně slov

Museli jsme dojít k rozcestí
kde já jsem já
a ty jsi ty

Cesta posetá slzami, milováním
zoufalstvím, nadějí, posetá námi

Cesta ze které stopy nikdy nezmizí

Byla to opravdová láska

Byl to sen

A nějak bolí že se z něj probouzím

Ptáci ztichli

Já jsem zas jen já

Zpívejte prosím...
 19.05.2025 12:57
Wau, procítěná, plná bolesti a zklamání až srdce puká. Snad přijdou nová rána a zpěv ptáků.
 09.05.2025 13:05
Jarda468: a já ti moc děkuji, ano je to příběh ;-)
 07.05.2025 11:51
Tak tohle se mě opravdu dotklo... nevěřil bych jak věrně jde popsat něco tak krásného a bolestivého zároveň, není v ní jen pár krásných míst, ale celý příběh
 24.04.2025 22:36
Miňko: těší mě
 24.04.2025 22:36
LadyLoba: přesně a děkuji
 24.04.2025 22:35
Mlčeti Zlato: děkuji
 24.04.2025 22:35
Psavec: ano a děkuji
 24.04.2025 22:34
Dandy: děkuji, je to tak
 24.04.2025 22:34
Hanulka: děkuji za velice vnímavý komentář, dokonale jsi to vyjádřila
 23.04.2025 21:08
Krásná poetika...upřímně opravdová...
 23.04.2025 11:12
 Hanulka
Yana : procítěné, plné emocí a hluboké melancholie. Zní to jako příběh něčeho krásného, co se muselo rozpadnout ?
Cítím v tom smutek, ale zároveň jakýsi tichý souhlas s tím, že cesty se musely rozejít. Je v tom velká síla.
 22.04.2025 20:27
Já jsem zase já a přesto nejedná hezká chvíle mě naplnila ...
 22.04.2025 11:44
Tak snad alespoň ti ptáci se rozezpívají.
 21.04.2025 17:43
Zármutek pomine, krásy světa zůstanou.
 21.04.2025 07:22
Pěkné a smutné.
Ptači zpěv potěší ale prožitky neodnese.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.