Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)

Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

Venku sice neprší (spíš sněží), ale pocity jsou stejné.

Starší báseň... oko tornáda jednoho bolestivého rozchodu: oko klidu ve smršti emocí.

https://www.youtube.com/watch?v=oFLdmJMaChw&list=UUlaRBVGptGapzzYFYb0nkew

(zimní, smutná, aktuální...)

Prostě někdy je člověku neveselo.

tak voní láska...

zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

Oklamán svědomím...

(...momentálně... doufám, že ne na dlouho.)

svata pravda (jak pro koho)

zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...

...aneb těžký den... ufffffffff.

a je to zase venku :)

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

Je smutná, vlastně vůbec není o krajině.