Ani nevím jak mě těchto pár veršíků napadlo, ale najednou tu byly a já je jen chci poslat dál......

Znáte onu větu "mám tě hrozně moc rád/a, ale zůstaneme jenom kamarádi"? Já rozhodně ano, a to dost bolestně. Tahle báseň je o tom pocitu - a jakési třinácté komnatě, kterou otevírá...

moje vlastní fotka a moje vlastní krabička .D jinak.. nerada bych, aby ta báseň byla klišé... .(

Jedna báseň na literu mně inspirovala k napsání této kratiščké momentky... Díky tobě, Psavče:-)

... jen mě to tak napadlo, když jsem seděla ve škole a přemýšlela o životě /jako vždycky/... Je to jaký to je...

z vlastní zkušenosti,,a je to tak...

..starší..

____._____-____.lů--.....júú...mmmmmmmm..mhááá

hloupá hloupá hloupá holka

když člověk neví...tak je to docela špatný, když je člověk nerozhodný...tak je to ještě horší...a když jednou konečně pochopí je to horší než by pan Konec světa řekl...

proč je to tak lehké, někomu ublížit....

Pro studené večery.

pokusila jsem se napsat něco děsně francouzskýho a "stylovýho"...žel bohu se v tom najde kapka pravdy...psala jsem to v naprosto zoufalý náladě a šílený touze...

Láska po 13-ti letech (moje prvotina)

Nezájem... Muselo to ven, muselo... Po pár komentářích sem se rozhodla zveřejnit původní verzi, co mam na papíře...

...

technicky opět nedokonalé,snad aspoň obsah bude lepší ;-)