Znáte onu větu "mám tě hrozně moc rád/a, ale zůstaneme jenom kamarádi"? Já rozhodně ano, a to dost bolestně. Tahle báseň je o tom pocitu - a jakési třinácté komnatě, kterou otevírá...
přidáno 23.12.2007
hodnoceno 6
čteno 1509(18)
posláno 0
Spadám teď pod moc Sutechovu,
jsem hrdosti a vzpouře učen,
nemám být vůl, co stále znovu
chce pozvednout Tě do náruče.

Jsem vychováván pro válku,
v níž zmizíš z mysli jako nic -
a z Tvých dvou krásných korálků,
z těch budou kulky nábojnic…

Smím bojovat jen o svobodu
a nikoliv se tázat více.
Až v řece smrti, v jejím brodu,
otázky možná zodpoví se.

Mám rudé skvrny na těle,
jak piji z krve Sutecha.
Že smíme zůstat přátelé?
To není žádná útěcha…
přidáno 25.12.2007 - 13:23
Není to útěcha pro toho, kdo ještě nepřestal milovat...
přidáno 25.12.2007 - 00:49
ještě víc než moc.....moc je málo z bolesti.....
přidáno 24.12.2007 - 23:24
boli... moc boli....
přidáno 23.12.2007 - 10:54
:( zkázonosná to věta...
přidáno 23.12.2007 - 10:10
žel je tomu tak, že žoldáci
světem se bez lásky potácí
...
:(
přidáno 23.12.2007 - 01:41
Snad že je Hórem, či jak se to skloňuje...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sutech, Bůh svobody a války : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zpětně je mi to vážně líto

» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming