|
Znáte onu větu "mám tě hrozně moc rád/a, ale zůstaneme jenom kamarádi"? Já rozhodně ano, a to dost bolestně. Tahle báseň je o tom pocitu - a jakési třinácté komnatě, kterou otevírá...
|
Spadám teď pod moc Sutechovu,
jsem hrdosti a vzpouře učen,
nemám být vůl, co stále znovu
chce pozvednout Tě do náruče.
Jsem vychováván pro válku,
v níž zmizíš z mysli jako nic -
a z Tvých dvou krásných korálků,
z těch budou kulky nábojnic…
Smím bojovat jen o svobodu
a nikoliv se tázat více.
Až v řece smrti, v jejím brodu,
otázky možná zodpoví se.
Mám rudé skvrny na těle,
jak piji z krve Sutecha.
Že smíme zůstat přátelé?
To není žádná útěcha…
jsem hrdosti a vzpouře učen,
nemám být vůl, co stále znovu
chce pozvednout Tě do náruče.
Jsem vychováván pro válku,
v níž zmizíš z mysli jako nic -
a z Tvých dvou krásných korálků,
z těch budou kulky nábojnic…
Smím bojovat jen o svobodu
a nikoliv se tázat více.
Až v řece smrti, v jejím brodu,
otázky možná zodpoví se.
Mám rudé skvrny na těle,
jak piji z krve Sutecha.
Že smíme zůstat přátelé?
To není žádná útěcha…
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.