|
Ani nevím jak mě těchto pár veršíků napadlo, ale najednou tu byly a já je jen chci poslat dál......
|
To orel vznášel se nad platanem
a Ty jsi křičel – už spolu nezůstanem!
To orel sed si na mé rámě
a já podobala se staré dámě.
To orel tiše srdce mi kloval
A byl zticha dokuď to dílo nedokonal.
To orel do kraje křičel – ámen
když místo srdce dal mi kámen.....
a Ty jsi křičel – už spolu nezůstanem!
To orel sed si na mé rámě
a já podobala se staré dámě.
To orel tiše srdce mi kloval
A byl zticha dokuď to dílo nedokonal.
To orel do kraje křičel – ámen
když místo srdce dal mi kámen.....
14.08.2008 18:17
Tak trošku se mi ztrácí slova, která by se sem hodila....tak snad jen: děkuji....
23.07.2008 16:32
Pěknej námět a mně simpatické opakování prvního verše (to já občas moc rád). No ale hlavně! Zavání tu přístup vyspělýho člověka! A to se mi v tvým věku moc zamlouvá!
30.12.2007 09:45
To orel pak odletěl klovat o dům dál
tak kamenné srdce vyhoď opodál
-a hledej někoho, kdo ti nové daruje-
tak kamenné srdce vyhoď opodál
-a hledej někoho, kdo ti nové daruje-
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.