Zaprášená domácnost

Polštářový samet
mi rozedírá prsty
                          už do nich neudeřím
                                   - slibuji -
až do krve.
A tam dole,
pod petlicí,
šustí smíchem hedvábí,
které se mi zvolna,
jako had,
omotává kolem krku.

I starý prádelník
není to, co býval.
                           Nehodí se k světu
                               - bez příkras -
Ani si neškrt.

Jen prázdnota
si tu hraje
na schovávanou.