Posadila se naproti mě, také za plexisklo, akorát proti směru jízdy...

Další poklad ze šuplíku - nedopsaná road movie odehrávající se za velkého sucha. Asi ji nedopíšu, protože už nevím, jak to mělo skončit.

Co že to člověk vlastně k životu potřebuje? Lásku, pivo a wifi zdarma?

Pokračování Průzkumu ticha, tentokrát o východu slunce. Příště bude možná zátiší s lavičkou. (Fotografie tentokrát bohužel není má vlastní.)

Lidi jsou jenom pijavice, parazitující na moji jedinečnosti. Death

rovněž povídky/symbolické

z připravované novely Konec lesa, žánr této části je předmluva nebo upoutávka

Žiju vlastně docela vtipný život, když se tak na to podívám.

...

Bylo to opravdu zvláštní setkání...

Impulsem pro napsání této povídky bylo, když jsem viděl mámu po ctyřdenní jízdě...

Cílem díla rozhodně není vyvolávat v někom vášně. Respektuji názory ostatních. Nadsázka při čtení jedině pomůže, každopádně pokud se k dílu vyjádříte, ocením to.

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

když kousek od vás šumí řeka a vaše oči pozorují hvězdné nebe...

Takový veselý příběh :)

Jiná

Kočka s duševní poruchou. (personifikace...)