Čí je to vina?

Tak už zavři dveře, nech mě tu bejt, ať pojdu, ať chcípnu ve svých myšlenkách . . . .

Až zvedneš se z popela, pohladím a políbím Tvoji tvář ...

křehká, malá, nejmilejší, kdo je to? Hádej ženo!

Neumím rozdávat, tak už se přestaň snažit ...

.. je jaro :) ... taky to cítíte?

Trochu košilatá, puritáni prominou :) Podobnost s osobami či situacemi je čistě náhodná a je produktem bujné fikce autora :)

teď a tady ...

experiment .... a asi poslední věc na dlouhou dobu ..... :)))

Než se rozplyneš ve vzpomínce, zastav se a maličko pousměj.

Najednou, až naše rty se setkají, najednou, budeme vědět vše,

Hlavně nikdy nepřestat hledat ...

Když miluješ, chceš svou lásku ukázat světu ...

vteriny do konce, trny smutných růží.

Pro ten úsměv šel bych světa kraj ... šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý.... :))

květy v květnu na mě odevšad křičí, dožadují se mých pohledů

Trochu návrat ke starému stylu, ovšem v novém kabátě :)

původně přibití na dřevo jsem myslela, papír s podobiznou a výší odměny a nakonec z toho vzniklo...