původně přibití na dřevo jsem myslela, papír s podobiznou a výší odměny a nakonec z toho vzniklo...
přidáno 22.01.2014
hodnoceno 12
čteno 1286(29)
posláno 0
Je tolik umělců
že by se dali všichni přibít
jako zločinci na dřevo.

Jen se vybýt a vybít
ze svého vlastního těla i duše.

Nezvracet ze svobody
po které tak vehementně toužíme
jako po přízraku.

Svobodná je až dušička
stoupající do -      nebe?

Ha, ha, toliko můj smích.

Je tolik bezbranných
neutuchajících ve víře
že by se dali všichni přibít!

jako zločinci na dřevo...
přidáno 20.10.2014 - 09:52
vanovaso: Děkuji..., všechny mé básně jsou osobní, nejosobnější :))
přidáno 18.10.2014 - 20:12
Jen se vybýt a vybít
ze svého vlastního těla i duše.
znám ten pocit, i když nejsem umělec... nádherná, i když asi dost osobní ...
přidáno 01.02.2014 - 16:31
Sucháč: Ano, díky.
přidáno 01.02.2014 - 14:00
Krásná ve všech svých smyslech...a Kmotrov svým komentářem řekl vše...
přidáno 25.01.2014 - 12:50
kmotrov: Děkuji za krásný a podrobný komentář..., ano, tak nějak jsem tu báseň pojala, trochu obšírněji, ale snažila jsem se o jistý nadhled, který však nemusí mnozí vůbec chápat :)
přidáno 24.01.2014 - 11:25
Vítej zpátky. Je dobře, že jsme zase kompletní.
Dostalas do toho hodně, mnohé formou jen takového naťuknutí a to je dobře.

...Je tolik umělců
že by se dali všichni přibít
jako zločinci na dřevo...
Jáko ve své době zločinec Kristus byl přibit na dřevo. I umělci bývají zločinci, boří řád (meze poznání), to přirovnání je víc než dobré.

...Nezvracet ze svobody
po které tak vehementně toužíme
jako po přízraku.

Svobodná je až dušička
stoupající do - nebe?...

Toužíme po svobodě a poutáme se (minimálně k životu), co je to svoboda? Popsali bychom tuny papíru a dobrali bychom se konce?

...Ha, ha, toliko můj smích...
tahle pasáž působí trochu cinicky, ale je v ní i životní nadhled.

...Je tolik bezbranných
neutuchajících ve víře
že by se dali všichni přibít!

jako zločinci na dřevo...

A dál se háže kamením a píská (říká o tom vlastně dnes už klasik).
přidáno 24.01.2014 - 09:28
Makyna: No...původně jsem chtěla psát zcela "normální" básničku, která jen tak pokračuje za prvními řádky, co mě napadly před spaním a najednou je z toho docela zajímavé filozofování : je nás tolik, co potřebujem ze sebe dostat napětí a přepětí a vyrovnávat cosi, ale vyrovnaní budem až v nebíčku? Možná :) Tak mnohým už nezbývá, než věřít, jako poslední důvod (snad k žití) - a i za to jsou mnozí křižováni....

Děkuji, v dřevěném rámu bude Puero, to je jeho snem a sny se plní :)
přidáno 23.01.2014 - 20:04
Nemusí být špatné vyjímat se na dřevěném rámu na stěně :-)
přidáno 23.01.2014 - 17:30
Yana: Je asi moc těžká, já vím a rozumím ji asi jen já sama, to neva, díky za přemýšlení nad ní :)
přidáno 23.01.2014 - 10:29
možná komentář Žblabuňky mi dal záchytný bod, včera jsem ji četla a moc ji nechápala
přidáno 23.01.2014 - 09:09
ŽblaBuňka: nějak tak se to samo napsalo..., díky.
přidáno 22.01.2014 - 23:23
v každém hřebu je bolest i spása

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Je tolik... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : O bílé něžnosti
Předchozí dílo autora : Emoční rovnice

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming