Je tolik...

vanovaso: Děkuji..., všechny mé básně jsou osobní, nejosobnější :))

Jen se vybýt a vybít
ze svého vlastního těla i duše.
znám ten pocit, i když nejsem umělec... nádherná, i když asi dost osobní ...

Sucháč: Ano, díky.

Krásná ve všech svých smyslech...a Kmotrov svým komentářem řekl vše...

kmotrov: Děkuji za krásný a podrobný komentář..., ano, tak nějak jsem tu báseň pojala, trochu obšírněji, ale snažila jsem se o jistý nadhled, který však nemusí mnozí vůbec chápat :)

Vítej zpátky. Je dobře, že jsme zase kompletní.
Dostalas do toho hodně, mnohé formou jen takového naťuknutí a to je dobře.

...Je tolik umělců
že by se dali všichni přibít
jako zločinci na dřevo...
Jáko ve své době zločinec Kristus byl přibit na dřevo. I umělci bývají zločinci, boří řád (meze poznání), to přirovnání je víc než dobré.

...Nezvracet ze svobody
po které tak vehementně toužíme
jako po přízraku.

Svobodná je až dušička
stoupající do - nebe?...

Toužíme po svobodě a poutáme se (minimálně k životu), co je to svoboda? Popsali bychom tuny papíru a dobrali bychom se konce?

...Ha, ha, toliko můj smích...
tahle pasáž působí trochu cinicky, ale je v ní i životní nadhled.

...Je tolik bezbranných
neutuchajících ve víře
že by se dali všichni přibít!

jako zločinci na dřevo...

A dál se háže kamením a píská (říká o tom vlastně dnes už klasik).

Makyna: No...původně jsem chtěla psát zcela "normální" básničku, která jen tak pokračuje za prvními řádky, co mě napadly před spaním a najednou je z toho docela zajímavé filozofování : je nás tolik, co potřebujem ze sebe dostat napětí a přepětí a vyrovnávat cosi, ale vyrovnaní budem až v nebíčku? Možná :) Tak mnohým už nezbývá, než věřít, jako poslední důvod (snad k žití) - a i za to jsou mnozí křižováni....

Děkuji, v dřevěném rámu bude Puero, to je jeho snem a sny se plní :)

Nemusí být špatné vyjímat se na dřevěném rámu na stěně :-)

Yana: Je asi moc těžká, já vím a rozumím ji asi jen já sama, to neva, díky za přemýšlení nad ní :)

možná komentář Žblabuňky mi dal záchytný bod, včera jsem ji četla a moc ji nechápala

ŽblaBuňka: nějak tak se to samo napsalo..., díky.

v každém hřebu je bolest i spása