Štěstí

Láska je fata morgana, iluze jíž navždy zůstane,
skrytá rána z níž pomalu krev prýští,
bojiště touhy a zrady, nikdo neví kdy obětí
se stane,
Ja? Ty? On nebo Ona? Kdo bude tou příští?

Kolikrát v životě potkáš pravého?
Kolikrát potkám tu pravou?
A jak to poznáme? Zeptáš se známého?
Mám poptat známou?

Možná je pravá láska facka do tváře,
Dostaneš políček a měsíce blouzníš,
řešíš neřešitelné, doufáš v nemožné, protože,
city tu prostě jsou, poraď si s tím jak umíš,

Láska je když nelze se spokojit s málem,
vše krásné se miliónem násobí,
bohatý cítí se skoro králem,
jedno slovo z něj žebráka učiní,

Bát se či nebát přijít o všechno?
Je lépe se držet zpátky?
Mohu-li volit, říkám ne,
život je totiž příliš krátký.

Přesto někdy, i když má ji rád,
pochopí, že musí jít,
pozná, že nastal čas hedvábná pouta rozvázat,
štěsti a naději na lásku nesmí jí vzít ...

Co když však On je její naděje?
A Ona jeho ztracené štěstí?
Co když dají si vše co krásné na světě je,
budou si vším a možná i víc,
budou to vedět, budou si tím jisti ...