|
květy v květnu na mě odevšad křičí, dožadují se mých pohledů
|
Zvony, co dozvonily
v zátiší smutku.
Rozkvetlá pláň
plná jasu
Zapomeň! Zapomeň!
A vskutku.
Tiché smíření vplétá
květy bezu
ztepile do vlasů
v zátiší smutku.
Rozkvetlá pláň
plná jasu
Zapomeň! Zapomeň!
A vskutku.
Tiché smíření vplétá
květy bezu
ztepile do vlasů
08.06.2015 23:38
tak smířeně na mě působí, ale smutně smířeně, člověk se smíří, ale chtěl by křičet...
26.05.2015 20:17
j.f.julián
tleskám, zasnil jsem se romanticky...
23.05.2015 22:36
Básník svůj obraz vkládá do slov, čtenář si z nich skládá obraz svůj. Jsou-li obrazy shodné, je to úžasné, neshoduji-li se, ještě neznamená, že je chyba na straně kohokoliv z nich. Život je příliš rozmanitý, než aby se vešel do škatulek.
Jsem rád, že mi tyto verše neunikly.
Jsem rád, že mi tyto verše neunikly.
23.05.2015 21:16
taron: Mohu se jen dohadovat o jinotajích v Tvé básni možná možná ukrytých, jak už je u Tebe zvykem, ale škatulkovat je ošidné a tak se jen nechám unášet svojí fantazií a vychutnám si blíže nedefinovatelné pocity tak jako i některé čtenářky a čtenáři přede mnou. Vždyť to pravé kouzlo se neskrývá v přesné definici a rozšifrování obsahu, ale v pocitech a vzpomínkách, které probouzí! :-)))))))))))))))
20.05.2015 23:38
ta báseň pro mě má jiný rozměr.. jako bych věděla, o čem píšeš.. a v tom je to její tajemství a krása..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.