Lítost v sevřené pěsti

Vzpomínka na vůni promarněného štěstí,
doteky nicoty na uslzené tváři,
víra v lásku v nás asi zemřela,
zůstaly lži v rozečteném snáři,

Biješ mě lítostí v sevřené pěsti,
křičím pohledem ...
“To ty's nám všechno vzala!“
Máme míň než nic, Ty i Já,
nevěra nás tiše okrádala.

Hosta jsi pozvala do svého srdce, těla,
já svlékal halenky z bělostných kůží,
loučení mě pálí v očích, ty se's celá chvěla,
vteřiny do konce, trny smutných růží.