Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

oni, dva.

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

další dveře odemčeny...

K vlastnímu odloučení došlo už někdy v červenci, ale až dnes "to" ze mě přešlo do veršů...

...???

(I.N.)dvojitá miniatura(?) ..bez souvislosti s žádnou předchozí básní.. zkrátka "na čistý list papíru"

vím, že je to trošičku....jak bych řekla, uvidíte sami, ale jde o to něco v tom vyjádřit...pokusit se...vím, jsem marný pokušitel a zkoušitel...:)

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

nic nevzdávám...

Každý by měl být věrný svému vlastnímu tempu...aneb: Vše má svůj správný čas!

to nám to ale pěkně začíná...

pátrejme, zkoumejme, objevujme a hlavně mějme se rádi...("peace!";))

...protože by to ztratilo to, čemu se říká kouzlo (dvě básničky v sobě a vše s pravdivým základem)

(I?a I?) hmm....

Tak jsem se zas ozvala:-)