Reflexe

Potřebovala jsem se vypsat ze svých dekadentních myšlenek.. Poslední dobou se cítím děsně divně, unuděně a hlavně na kulku.. No, je to jen pocit... :3

-- -- -- Kritiku snesu -- -- --

Starší, z literu, myslím, že si to zaslouží, být znovu obnovena, mám ji moc rád... přestože je smutná

Láska a smrt k sobě nevyhnutelně patří. Prosím o komentáře. Děkuju.

Život je těžkej,ale pokud si najdete někoho,kdo vás přidrží nad hladinou,máte vyhráno. Prosím o komentáře.Hlavně mě neukamenujte za pravopis on se totiž se mnou nebaví.

+ báseň J. Žáčka, jinak bez anotace

Šílený...Představtě si ICQ jako svět sám o sobě. Vesmír, kde místo hvězd zářej zelený kytky....

Nesnesitelná lehkost bytí? Je to smutné, poetické a patetické? Možná je to o životě! Třeba jsme všichni také listím, dokud nás někdo nesemele do kompostu nebo nespálí! Po zimě vypučíme a narodíme se na jednom stromě, abychom pomalu "dozrávali" a zezeleněli. Po létu přijde podzim a my ztratíme svou zdravou barvu a proměníme se v různobarevnou hromadu popadaných lístku, které skončí na zemi pod stromem. Pak nás někdo uklidí a vše začne nanovo! Je to taky trochu bajka! A alegorie! Vytrhnout své vlastní srdce a dát ho někomu jinému. Pořád něco někomu dáváme, přátelství, lásku, radost, ale i bolest a zklamání! A možná je taky všechno jedno! To jen my lidé se pořád v něčem pipláme a snažíme se najít odpovědi na všechny své otázky! Je to dobře, nebo špatně? Všeho moc škodí... Listí je to jedno, to je, nebo není! Nepřemýšlí, neplánuje, nemiluje a necíti nenávist nebo závist! No jo, no... :-)

trápení je na světě hodně a tohle je jedno z nich

Bez anotace :)

Osobní..když budete číst jen velká písmena názvu, dostanete vzkaz ode mě-pro mě:D co mi stejně vůbec nepomáhá...povídka nic moc, sem s kritikou, prostě jen vůbec nejde o psaní:)

...udělejte si o tom svůj obrázek sami, mělo to být něco jiného, ale v průběhu z toho vyšlo toto "dílko"...prosím, pište komentáře, ať vím, co dělám za chyby...

Bez anotace ...---...

V Strážovských vrchoch, na stráži, nech ma môj anjel postráži...

Napsáno jako rozloučení

....závidím jim

Realita bývá krutá...

Jedna starší z Literu. Napadlo mě, že tady by to vypadalo lépe, když si mohu pohrát s písmem. *//Útěk, násilí, láska nespravedlnost. Bojí se být silná.//*

K téhle povídce mně inspirovala jedna píseň... A jedna smutná skutečnost, ze které jsem se potřebovala vypsat...