Ani nevím, kde jsem na to přišla, protože Bůh byl vždycky tak nějak mimo mě a raději věřím v život, no, ale snad to nebude taková tragédie jak se mi to zdá. Omlouvám se za poslední řádek :)

Už si nestěžuji, už to krásné mám, ne na dítě se nevymlouvám, žena mi syna dala a mě můza políbila.

Tak zas jednu starší.

Nebudu čekat až uzraje, na první dobrou, hned, protože...prostě bo...5,4,3,2,1...

laciná... muzikantská

Milovat to, co nás ničí, je přímá cesta k úplnému vyhoření.

Proto píšu klišé,to se krásně píše.

Je lepší to vypsat než zaspat.

Pohlť nás.

...

...jen takový pozdněranní pocit

Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)