Voják

Na starém poli bitevním,
vracím se ve vzpomínkách do let,
kdy na onom poli velká bitva byla,
a nad ním ruský nálet.

Stovky vojáků se bránily,
nevědíc, že vše je zbytečné,
desítky Rusů tyto muže zranily,
výsledky v bitvě měli výtečné.

A v houfu vojáků českých ještě,
schovával se voják bojácný v trávě,
a začalo hřmít, dalo se do deště,
když onen voják zdrhal pryč právě.

A čím více vojáků českých hynulo,
tím méně naděje jsme měli,
tito muži, co se pro nás obětovali,
mír v zemi své zavést chtěli.

A voják jako srab v dešti zdrhaje,
hnal se jak o závod pryč po poli,
a za chvíli díky Rusům jsme měli,
mrtvol českých vojáků plné údolí.

Ten voják utíkal plakaje stále,
že své dobré přátele již nikdy nespatří,
utíkal rychle a utíkal dále,
odměna za účast v bitvě mu nepatří.

Dnes je tu pomník, na bitevním poli,
kde pochováni jsou hrdinové čeští,
kteří hodlali za svou zemi bojovat,
i v té hrozné bouřce, i v tom dešti.

A ten voják, na to vše jen vzpomíná,
že on je živ a srab a mrtev by byl slavný,
a ví, že zachoval se velmi špatně,
to byla jeho životní chyba, ta hlavní.