rána schovaná v mělkých stopách vran
sněhy povolily, smutek
na stráních se stále bělá
nahá těla slunce nenahradí
v hrudi se mi hemží hadi
gordický uzel stále v pohybu
(borges na rohu mě láká do své pravdy)
pojď, neoslepnem spolu
budem se dívat
jak raší první sněženky
sněhy povolily, smutek
na stráních se stále bělá
nahá těla slunce nenahradí
v hrudi se mi hemží hadi
gordický uzel stále v pohybu
(borges na rohu mě láká do své pravdy)
pojď, neoslepnem spolu
budem se dívat
jak raší první sněženky
Ze sbírky: yearning
05.03.2018 22:24
Nějak mi došla slova a… nevím, co říct. Ty máš prostě poezii v krvi. A tohle nejde nijak naučit, stejně jako třeba hudební sluch. Krásná báseň...
05.03.2018 15:29
SSS
No dobre, omluva na mě straně, ale ten puch umělé hmoty se umí zažrat pod kůži, no ni?
05.03.2018 15:15
SSS
Dobrá spojení, až na pravdu v borgesu - tam jsem poznal pach umělý hmoty a možná je to ta pravda, vcelku se z toho dá žít. Dobrá je.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.