 |
 10.11.2012
28, žena |
Jako dítě jsem měla jediného přítele. Knihu. Zamilovala jsem se do slov a začala sama psát. Příběhy, které končily tak, jak já jsem chtěla. Obtisk mě samé. Byl to můj svět.
Snila jsem o tom, že jednoho dne bude existovat kniha, která ponese mé jméno.
Až jednoho dne se nad jednu z mých kapitol posadil můj otec. Zkritizoval každý odstavec a téměř celou mou práci červeně podtrhal. Seděla jsem vedle něho a skrývala pláč. Jako by po mně šlapal.
A tehdy jsem si slíbila, že už nikdy nebudu psát.
Dnes tady jsem, abych zjistila, jestli z toho všeho ještě něco zůstalo.
Snila jsem o tom, že jednoho dne bude existovat kniha, která ponese mé jméno.
Až jednoho dne se nad jednu z mých kapitol posadil můj otec. Zkritizoval každý odstavec a téměř celou mou práci červeně podtrhal. Seděla jsem vedle něho a skrývala pláč. Jako by po mně šlapal.
A tehdy jsem si slíbila, že už nikdy nebudu psát.
Dnes tady jsem, abych zjistila, jestli z toho všeho ještě něco zůstalo.
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 4» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Páárkchen... [13], mononoke [13], daissy [13], Hledající [13], Barboratincl [8], candy [9], geek [8], Nial [6], Kain257 [5], Pepik001 [1]» řekli o sobě
Singularis řekla o mannaz :Moudrá a rozumná spisovatelka. Umí se zamyslet a v jejích dílech lze vypozorovat životní zkušenosti stejně jako pocity v prchavých okamžicích. Má trpělivost a dokáže dotáhnout do konce i dlouhý román. Jsem jí vděčný za pozornost věnovanou mým dílům i za komentáře k nim.
