Má druhá, rok 2011, když jsem chtěl usměrnit, povzbudit, nabudit

...a proč ne?

je jen o mně, krutě emocionální...

...čarodějko

nemusíme být spolu - teď, když… vnímáme svý vnímání - dnes

nehledejto v tom umění, je v tom jenom úleva...

tak, tak, tak, všelijak:))

Milujeme své Múzy…, jsou pohádkové, jinak bychom totiž, už nic a nikdy nenapsali…

Dokud píšu, vím, že jsem! Tedy bez Tebe… Potom budu psát taky, ale to už budu vědět, že Jsi…

Nevím, kam nejlíp zařadit... je to básnička s vyznáním, zklamáním, ale i ze života... a možná by se dalo najít toho víc.. Je to totiž i blízko komunitě, která hazarduje s anorexií...

pár dnů bylo ticho, v hlavě, duši, v srdci. Dneska už ne...

asociace my, lidé moderní, stejně jako lidé z doby ledové - četla jsem se synem Lovce mamutů :) je to stejné, bylo, jest a bude.

že oni o tom neví...