Milenka

Noc, jak specifická je to přítelkyně.
kdysi jsme se vídaly za stěnami noční mlhy.
dlouze spolu bdily.
Bála jsem se bez tebe a ty zase beze mě.

Usínala jsem ve strachu, z tebe, s tebou.
ale pak malý můžíčci ukradli mi bdění.
tak proto už spím.

Miluju noc, je to má milenka.
když ostatní uléhají, a svět upadá do tmy, je mi nejlépe z celého dne.
Protože vím, že kamiony vypínají své hlučné motory.
Protože vím, že lidé utichají.
A už jsme tu jen my. Já a já. My.
Ustrašení senioři cítící cynický konec všeho.
A pak my, vnitřní děti, které ještě nezískaly břemeno.
A právě proto tančí. A taky sní. Nikdo jim to nevyčítá. Možná jen přestárlá teta. Ale kde končí výčitka a kde závist započíná?

Miluju noc, je to má milenka.

Miluju noc, jak vplétá se mi mezi prsty. Hladí mě a kolébá. Je to má jistota. Jako že i slunce vyjde. Ale na slunce, čeká celá planeta.