Čí je to vina?

Tak už zavři dveře, nech mě tu bejt, ať pojdu, ať chcípnu ve svých myšlenkách . . . .

Až zvedneš se z popela, pohladím a políbím Tvoji tvář ...

křehká, malá, nejmilejší, kdo je to? Hádej ženo!

Neumím rozdávat, tak už se přestaň snažit ...

čítaj čin čan

.. je jaro :) ... taky to cítíte?

teď a tady ...

Romanťárna po dlouhé době :)

rozhovor

experiment .... a asi poslední věc na dlouhou dobu ..... :)))

Než se rozplyneš ve vzpomínce, zastav se a maličko pousměj.

Trochu košilatá, puritáni prominou :) Podobnost s osobami či situacemi je čistě náhodná a je produktem bujné fikce autora :)

http://www.youtube.com/watch?v=hLQl3WQQoQ0

Historicky prvá báseň v českom jazyku písaná rukou Slnečnice. Nie som si istá gramatikou, takže smelo do mňa! K názvu ma inšpiroval Nowiš svojím dielom, dúfam, že sa neurazí... ;). Odkaz pre puera: Ide o čiastočnú fikciu.

Slnečnica by tak veľmi chcela chápať veci medzi nebom a Zemou...

Když miluješ, chceš svou lásku ukázat světu ...

vteriny do konce, trny smutných růží.