Čí je to vina?

Tak už zavři dveře, nech mě tu bejt, ať pojdu, ať chcípnu ve svých myšlenkách . . . .

Až zvedneš se z popela, pohladím a políbím Tvoji tvář ...

křehká, malá, nejmilejší, kdo je to? Hádej ženo!

Neumím rozdávat, tak už se přestaň snažit ...

Trochu košilatá, puritáni prominou :) Podobnost s osobami či situacemi je čistě náhodná a je produktem bujné fikce autora :)

.. je jaro :) ... taky to cítíte?

teď a tady ...

experiment .... a asi poslední věc na dlouhou dobu ..... :)))

Než se rozplyneš ve vzpomínce, zastav se a maličko pousměj.

Když miluješ, chceš svou lásku ukázat světu ...

Najednou, až naše rty se setkají, najednou, budeme vědět vše,

Hlavně nikdy nepřestat hledat ...

vteriny do konce, trny smutných růží.

Pro ten úsměv šel bych světa kraj ... šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý.... :))

čárky mě omezujou, dílo o hovně

původně přibití na dřevo jsem myslela, papír s podobiznou a výší odměny a nakonec z toho vzniklo...

Trochu návrat ke starému stylu, ovšem v novém kabátě :)