|
tak jsem zase onemocněl... :)
|
Marně, na mě čekáš na nádvoří,
marně mě vyhlížíš,
Když mě nemoc složí,
Vždy, mě potichu vyslyšíš
Vždy, když dostanu tu podivnou nemoc,
většinou je z té naší lásky,
vážně, opravdu bez nadsázky.
To zase jednou láska, ukázala svou moc.
Tak jsem lásko, zase onemocněl,
tou nevyléčitelnou nemocí,
Myslet na tebe bych už asi neměl,
Ale, stejně na tebe myslím, dlouho, dlouho, do noci...
marně mě vyhlížíš,
Když mě nemoc složí,
Vždy, mě potichu vyslyšíš
Vždy, když dostanu tu podivnou nemoc,
většinou je z té naší lásky,
vážně, opravdu bez nadsázky.
To zase jednou láska, ukázala svou moc.
Tak jsem lásko, zase onemocněl,
tou nevyléčitelnou nemocí,
Myslet na tebe bych už asi neměl,
Ale, stejně na tebe myslím, dlouho, dlouho, do noci...
19.09.2012 19:57
Martenin: No..uznávám , že na takové roztomilosti jsem už trošku stará ..ale občas je napíši také...takže ti předávám žezlo ...umíš to lépe, než já a hlavně, máš na to ještě věk...líbí ..skutečně, loner má pravdu...vypadáš nadějně.. :)
19.09.2012 07:07
Aidlin
Jako...zpracování se ti podařilo :) ale téma Láska je tu furt.. Jinak hezký)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.