Nemoc jménem ,,Láska,,

Marně, na mě čekáš na nádvoří,
marně mě vyhlížíš,
Když mě nemoc složí,
Vždy, mě potichu vyslyšíš

Vždy, když dostanu tu podivnou nemoc,
většinou je z té naší lásky,
vážně, opravdu bez nadsázky.
To zase jednou láska, ukázala svou moc.

Tak jsem lásko, zase onemocněl,
tou nevyléčitelnou nemocí,
Myslet na tebe bych už asi neměl,
Ale, stejně na tebe myslím, dlouho, dlouho, do noci...