Na začátku byla myšlenka: Může Bůh zemřít? Hmm... asi ne, ale... I tato povídka je výsledek autorské spolupráce, tentokrát s ženou o generaci mladší - mojí dcerou.

Povídka o andělu nebo ďáblu? A taky o junk DNA.

Co je pro křesťana těžší hřích - vražda nebo sebevražda? A pro kněze? Ne, nebojte se, o tom povídka není. Je o fyzice Nebes.

Povídka o jedné počítačové hře. Nebo o dvou?

Napsáno v březnu roku 2010. Mé první sci-fi, které původně jako sci-fi nebylo zamýšleno. Žena se ocitá ve světě, který jí je cizí, a snaží se nějak zjistit, proč je jediná, kdo si aspoň matně pamatuje na to, jak vypadal život předtím, než se smrskl na práci a čas strávený v hypermoderním bytě.

Na úvod musím přiznat, že povídku jsem nenapsal sám. Spoluautorem je dáma jménem Karolina (snad mi promine netaktnost) ve věku osmdesáti let, která má ráda sci-fi a dějiny. Zjednošeně řečeno: Historická (a biblická) relita je její dílo, fantasmagorie jde za mnou... Povídka je trochu delší a celá se točí kolem Bible... (Takže vstup na vlastní nebepečí)

Povídka navazuje (i když časově hooodně předchází) na úvahu taron

Kratičká povídka, ve které je poskytnut důkaz existence Boha (pokud by byla pravdivá...)

V této povídce, ačkoliv se týká i současnosti na naší planetě, prakticky nefiguruje žádný člověk. Jen Bůh, Ďábel a Evoluce.

Tahle povídka je dost stará a důvod, proč ji sem vůbec dávám, je v tom, že poskytuje jedno z mnoha dalších náhledů na Fermiho paradox - jak jsme o tom diskutovali pod mou úvahou o Drakeově rovnici.

Jak to je doopravdy (možná) s všemohoucností Boží... aneb kdy masový vrah dobro koná

Nějak jsem v poslední době zanedbával povídky. Napravím to jednou starší - takovým experimentem. Kombinací povídky a faktu.