Šifra Mistra ze sbírky Doteky Bohů (5)

„Myslím, že budete spokojen, pane profesore.“ Muž ve sportovním sáčku přivřel oči a vykouzlil ironický úsměv.
„Chcete říct, že jste …“
„Přesně tak. Tu vaši hádanku jsme rozlouskli.“ Poklepal na tlustou složku na stole.
„Opravdu?“
„Předpokládám ale, že to byla jenom zkouška, test, jestli jako firma uspějeme. Dokonce bych se vsadil, že váš ústav v tom hraje roli jen nastrčeného prostředníka. Komu? CIA? NASA? FBI? V každým případě tu šifru vymysleli mistři, to se musí nechat.“
„Já vám nerozumím. My …“
„Chápu, nesmíte o tom mluvit. OK, nebudu vyzvídat. Ale možná ani neznáte řešení, tak mi dovolte, abych se pochlubil. Dostali jsme od vás několik dlouhých řad číslic a neurčité zadání – co se za nimi skrývá? Text? Obraz? Zvuk? První co nás zaujalo, bylo to, že řady jsou jen z číslic 1,2,3 a 4. Žádné další! Tady čtyřková soustava přímo křičela. Stačilo je pouze o jedničku ponížit. Dál jsme se rozhodli čísla převést do dvojkové. Ale jak? Každou číslici zvlášť? Dvojice? Trojice? Pro záznam textu jsou dva bity málo. I čtyři bity nestačí. Takže nejméně trojice číslic – šest bitů, tedy 64 znaků, to už na abecedu stačí. Analýzou dat jsme určili, že půjde nejspíš o text, a to velice primitivně zakódovaný. Žádné nesymetrické šifrování, jen přiřazení kódů k písmenům abecedy. Jazyk? Pro začátek jsme zadali angličtinu, francouzštinu a němčinu. Uhádnete, který byl správně?“
Profesor jen vyděšeně zavrtěl hlavou.
„Každý jazyk má statistickou četnost znaků a dodané soubory byly tak veliké, že jsme se nemohli netrefit. Ovšem šokovalo nás, že když jsme použili znaky podle četnosti v angličtině, vyšel nám parádní anglický text, ale když jsme použili němčinu, vyšel taky. Samozřejmě jiná četnost znaků v německém jazyce dává jiná písmena a slova, ale obsahově vyšel úplně stejný text v němčině. A totéž ve francouzštině. Prostě ten, kdo tu šifru vymýšlel, byl naprostý génius!“
Muž se předklonil a zaujatě sledoval profesora: „Tak, co tomu říkáte?“
„Pane Masone, vaše firma odvedla jistě skvělou práci, ale musím vás zklamat. Došlo zcela určitě k nějakému omylu, záměně nebo tak. Ta data, co jste od nás dostal, nemohla obsahovat text v žádném známém jazyce a už vůbec za tím není tajná služba nebo armáda.“
„Jak to?“
„Jak jistě víte, náš ústav se zabývá genetikou, ne šifrováním. V poslední době studujeme část DNA nazývanou junk DNA. Je to několik oblastí, kde nejsou žádné geny a které jsou na první pohled zbytečné a nefunkční, jenže tvoří přes 80 % naší DNA. K čemu máme takové obrovské úseky pečlivě zakonzervované informace? Jednoho našeho kolegu napadla bláznivá myšlenka. Že by to mohl být vzkaz od nějaké civilizace, která nás navštívila kdysi dávno v minulosti. Je to šílený nápad, já vím, ale rozhodli jsme se to prověřit. Určitě víte, že DNA tvoří všeho všudy čtyři různé baze adenin, guanin, thymin a cytosin. Vzali jsme části junk DNA člověka a jednotlivým bazím přiřadili čísla od 1 do 4 – a to jsou ty řady čísel, které jste dostali, pane Masone.“
„To..já..,“ sako bylo panu Masonovi najednou trochu velké v ramenech. On sám zbledl a dlouho trvalo, než vysoukal souvislou větu:
„..pane profesore, budu dělat, že jsem vaše vysvětlení neslyšel. Úkol jsme splnili, vy nám podle smlouvy zaplatíte. A co s tím uděláte, nechám na vás. Tady,“ vstal a podal profesorovi složku, „máte výsledek dešifrování- text Bible ve třech jazycích .“