Povídka o jedné počítačové hře. Nebo o dvou?
přidáno 05.09.2012
hodnoceno 14
čteno 1051(5)
posláno 0
Obraz na monitoru poskočil a Petr zahlédl u nepřátelského pobřeží pouhou dvojici modrých lodí.
„To si pěkně pohnojil, Jiříku!“ vykřikl na kamaráda u vedlejšího počítače. Konvoj padesáti Petrových červených plavidel smetl směšnou obranu z cesty a přirazil ke břehu. Armádě červených postaviček se nečekaně prakticky nikdo nepostavil do cesty. Pro jistotu Petr srovnal se zemí několik rybářských chatrčí – co kdyby v nich měl Jirka schované vojáky! No, nebyl tam nikdo kromě několika dětí a žen.
„Aha, všechny máš na hradbách! Stejně tě dostanu!“ Několik kliknutí myší a lodě bombardují město zápalnými koulemi. Brzy jsou střechy v plamenech a obyvatelé města se pokouší hasit. Neúspěšně. Ohnivé střely dopadají bez ustání dál.
„To se mi líbí,“ jásá Petr, když jedna střela zasáhla skupinu lidiček a ti se potácivě rozeběhli do stran jako malé mihotající bludičky. Za chvilku hoří domy, sýpky, amfiteátr i chrám, ale hradby stojí.
Rychlý odskok obrazovkou do strany. Výborně, zelení vojáci na slonech jsou už nedaleko. To bude pro Jiříka překvapení! Petr poslal dary panovníkovi zelených, za které hraje počítač, a ten na oplátku vypravil vojsko proti svým modrým sousedům.
Zelení sloni se opřeli o hradby a zbořili je. Červení a zelení vojáci pronikli do vypáleného města.
„Mám tě, vyhrál jsem!“ Stačí už jen najít a zabít modrého krále, a to jistě nebude velký problém. Vtom zablikalo výstražné světélko u dolního konce obrazovky.
„Co to?!“ Rychlý přesun napříč mořem.
„Sakra!“ správní centrum červených hoří, do města pronikají modří! „Ty hajzle!“ uletí Petrovi nadávka. Jirka zariskoval, celé své vojsko i s těžkými obléhacími stroji nalodil a vyslal proti Petrovu sídlu. Proto neměl prakticky žádnou obranu!

----------------------------------------------------------------
--------

Můj protivník přicházel. Černý hráč. Vlasy jako nejhlubší tma mu splývaly s pláštěm stejné barvy. Já, samozřejmě abych se co nejvíc odlišil, zvolil bílou. Co může lépe znázornit protiklad než bílá a černá? Symbol noci a dne, světla a tmy.
Lehkou úklonou jsme se pozdravili a pak už nic nebránilo začít. Přistoupili jsme k hrací zóně. Poslední dva hráči. Ti nejlepší z nejlepších.
Teď. Objevil se nádherný svět. Obrovské herní pole, miliony postav provázané složitými vztahy. Obdiv ale musel počkat. Malinkým zaváháním jsem ztratil drahocenný čas. Rychle jsem se snažil mentální silou ovládnout co nejvíc jedinců, pochopit strukturu herního prostoru a souvislosti.
A černý již stačil postavit první válečné šiky a útočil. Vrhal stále nové bojovníky proti mým teprve se formujícím oddílům. Žádné vyčkávání, žádná zajištěná obrana! Překvapivý tvrdý útok. Odrazil jsem ho. Sice se strašnými ztrátami, ale odrazil. Teprve teď se mohla rozpoutat pravá Hra! Se všemi možnostmi a finesami, které nám poskytovala. A tahle se jim opravdu povedla.
Stavěli jsme pevnosti, sídla, vyráběli zbraně. Budovali jsme chrámy, symboly naší moci, ve kterých jsme ústy knězů a proroků hlásali své pravdy a ideály. Miliony lidiček nám uvěřily a viděly v nich smysl života. To ale nestačilo, jako neuskutečnitelné se ukázalo ovládnutí většího množství postav. Velká většina jich zůstala mimo náš vliv a svým jednáním komplikovala už tak zamotané vztahy. Obrovská síla, možná rozhodující pro Hru. Já i černý jsme se je snažili získat na svoji stranu alespoň nepřímo. Přemluvit je. Vnutit jim tu správnou víru. Nabídnout výhody. Podplatit. Verbovali jsme armády, najímali zabijáky i děvky pro jejich obveselení.

Každá jednotlivá figura se chovala s až neskutečnou přirozeností. Dokázala se radovat, toužit, milovat i trpět. Ano trpět. Ještě v žádné Hře jsem nezažil, aby postavy prožívaly děj tak věrohodně. A bylo jedno, jestli se srazily statisícové šiky a vojáci v bolestech umírali, jestli zbloudilá střela zasáhla dítě nebo jestli krví zdivočelá sebranka znásilňovala ve vesnicích ženy. Až nechutně naturalisticky vyhlížely scény při mučení, upalování nebo narážení na kůl. Hra naprosto dokonale simulovala realitu.
Války se táhly, jednou jsem vyhrál já, jednou černý. Oba jsme byli stejně silní, stejně chytří. Dvojice nejlepších.
Po čase bolest a utrpení převýšila všechno ostatní. Strádali nejen vojáci na bojištích, zotročené obyvatelstvo na dobytých územích, ale i ti, jichž se boje přímo nedotkly. Ženy a děti daleko v týlu. Někdo musel obdělávat pole, tkát plátno, šít uniformy i vyrábět šípy, někdo musel rodit děti, aby z nich vyrostli další vojáci a další ženy, které budou trpět a rodit další děti.
Snad proto se mi Hra přestala líbit a ptal jsem se sám sebe, co vlastně vede ty statisíce mužů do boje. Ve jménu čeho dobrovolně umírají. Já vím, je to jen Hra, i když dokonalá. Takové úvahy pouze rozptylují mou pozornost a černý už zase sebral síly a snaží se mě vytlačit z posvátných míst, která mí rytíři získali znovu teprve před nedávnem…

----------------------------------------------------------------
--------

Prudký horký vítr s sebou nese jemný prach. Bodá v očích, lepí se na patro, dráždí v krku a nutí do kašle. Krajina kolem je vyschlá a nepřátelská.
Guy Lusignan, jeruzalémský král, se hrdě ohlédl přes rameno na deset tisíc vojáků, z toho téměř dvě tisícovky jezdců, jejichž štíty, korouhve i koňské čabraky zdobil symbol kříže. Neporazitelná Boží armáda deptaná žízní, ale připravená slavně zvítězit.
Pak stočil pohled k protějšímu pahorku. Na něm zformoval své šiky Saladín, antikrist, zaprodanec ďábla, sjednotitel arabského světa. Mnoho dnů dotírala jeho lehká jízda zákeřně na křižáky. Teď konečně stojí proti sobě. Vládce svatého města pozvedl ruku:
„Ve jménu Páně, vpřed! Pobijte ty nevěřící psy!“
přidáno 07.09.2012 - 21:10
GULI: A kdy myslíš, že jsem četl Piknik já? Řekl bych, že ještě o nějaký rok dřív...
přidáno 07.09.2012 - 21:01
Vladan: Tak! -nejsem ještě úplně pitomý,i když už je to třicet let-asi. Tedy v těchto věcech..:-)
přidáno 07.09.2012 - 20:49
GULI: Jak Saladin, tak jeho protivník, jsou ale jen figurky na šachovnici. Kdo ty šachy hraje?
Nepochybuj. Máloco na mě zapůsobilo tak, jako Piknik u cesty bratří Strugackých. Na Zemi byla oblast, dnes bychom asi řekli paranormálních jevů, která byla lidem nepochopitelná (nebezpečná, zakázaná). Podobenství bylo, že jsme jako mravenci, když objeví zbytky po pikniku – taky těžko pochopí, k čemu je paštika nebo otvírák.
přidáno 07.09.2012 - 19:53
Vladan: Vladanevzpomínáš si na sci-fi povídku,ještě z dob socialismu..a teď budu hádat..bratří Strugačevští-Strugačtí? -myslím se jmenovalo ..Piknik u cesty? nebo tak nějak? Četl jsem to asi ve dvanácti?..nAle dodnes si pamatuju tu myšlenku která se mi už tenkrát líbila-nevím přesně,možná budu kecat-ale bylo to něco o tom že naše existence,tento život na této zemi je jen piknik u cesty někoho jiného a my jsme jen..mravenci..? Nebo jak to bylo? Sakra už si to nepamatuju..Nevzpomeneš si na to?
přidáno 07.09.2012 - 19:46
Vladan: Dobře se to čte,a vždycky mě "štve" že to tak neumím,mám v hlavě různé náměty,ale než něco psát špatně,radši nic. Je v to mukrzté určité poselství,nebo paralela,podobenství..? Ale Saladin byl na tu dobu úžasný vládce,i vúdci křižáků si ho v určitých věcech vážili. Paradoxem bylo že zemřel chudý skoro jako žebrák a pár jeho nejbližších přátel se muselo skládat na jeho pohřeb..
přidáno 07.09.2012 - 14:42
Vladan: Jo..podívej..mě ta čest zrovna neoslovila, ale jiné třebas osloví :)))
přidáno 07.09.2012 - 14:38
taron: Mě to taky neoslovilo, stejně jako Bible, ale zajímalo mě, s čím mám tu čest. Někde mám z Koránu výpisky. Podívám se po nich.
přidáno 07.09.2012 - 14:33
Vladan: Kousek a hned jsem to vzdala....moc mě to neoslovilo :)
přidáno 07.09.2012 - 14:32
taron: četla jsi korán? Jaká práva má muž a žena? No, je to vpoho, hlavně, když se věří...
přidáno 07.09.2012 - 14:20
Vladan: Ano...je jedno ...hlavně se umět domluvit..to co dříve bylo krvavými válkami vydobito i v rámci křesťanství mezi sebou , dnes se dá říci jako rozmanitost, která se může i hodit ...v nádledu na víru ...na to ,co každému vyhovuje..jednomu to , druhému ono...ano ..neúcta k ženě by se neměla objevovat...žena ja sice jinačí než muži , ale žena má muže doplňovat...dodává mu tedy, co mu chybi a naopak muž dává ženě, co nemá ona..s tou změnou víry to bylo asi kvůli tomu ,aby se nehádali a děti byli v poho :)
přidáno 07.09.2012 - 14:15
Jednak to neplatí obecně - kolik válek vedli pro víru křesťané mezi sebou? A jednak, co když tu neúctu k člověku (ženě) máš přímo ve víře (Korán)?
A ještě před sto lety musela žena změnit víru (v rámci křesťanství) na manželovu, aby se mohla vdát.
A mě připadá šílený říct: je jedno v jakéího boha věří, hlavně že věří...
přidáno 07.09.2012 - 14:05
Vladan: Já ale nenávidím jiné víry...když to člověk myslí upřímně a má dobré srdce..je jedno ,jetli se zrovna trefí správně, nebo ne...já myslím ,že jde o to zbytečně jinému neubližovat a mít ho rád.....a pokud mi někdo z jiné víry nebude ubližovat...pak s ním jsem schopna klidně sdílet i třebas manželskou lóži....pokud bude tolerantní a nebude mě bít - jako ,že občas potřebuji na zadek , ale o tom nikomu říkat nebudem :)
přidáno 06.09.2012 - 21:46
taron: jenže tam není dobro a zlo, ale dva hráči. Dobro a zlo jsou jen hodnocení jedné či druhé strany. Vysvětluje to lidské touhy, sny i... smysl života. Být hracími figurkami ve vysoké hře... takový Bůh - hráč by se choval přesně tak, jak to známe z reality. Vysvětluje to spoustu otázek- nenávist věřících vůči jiným vírám, důležitost víry v jakéhokoliv boha...
Minule jsi prohlásila, že moje povídky jsou formou modlity, tak jsem musel dát něco opačně laděného. :-)
přidáno 06.09.2012 - 17:22
Ani mě by se ta hra nelíbila....a nelíbí...to co mělo být krásné...se v rukou zla stává zlé .....převrácené a jakoby nicotné a ničivé a hrozné...já tam ale hledám naprosto otevřeně, bez známek násilí na druhém ...a ubližování druhému...já tam hledám tu pravdu..tu , kterou vy my vyčítáte, že tam nemůže být...pod snůškou toho všeho ..myslí m ,že tam je..a přece tam je....přece někde musí být...jo líbí se mi , cos napsal ..jediná jistota je nejistota...to musí člověk asi vzít za své , a hlavně si to přeříkávat v době, když se mu zrovna dobře nepovede :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Velká hra ze sbírky Doteky Bohů (6) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Mzdy - zase pod míru!
Předchozí dílo autora : Budiž světlo! – aneb jak (asi) vznikl vesmír a přírodní zákony

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku