|
kratinká, v polospánku
|
|
dajaká krize, či co...
|
|
laciná... muzikantská
|
|
Jedno z nejsilnějších míst, které znám... hřbitov židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Málokdo o něm ví a málokoho na to nepřístupné místo ztracené v obilí napadne lézt...
|
|
Název je asi trochu mimo, ale vlastně nevím, jak jinak to pojmenovat. Tísícdvěstěpadesátásedmá písnička s tímhle akordickým postupem...
|
|
po dlouhé době, někdy se cítím uvnitř tak volná, že mám strach, že mi srdce odletí a já už ho nikdy nechytím ...
|
|
...probouzení se do nové (roční) doby
|
|
léto končí ... https://www.youtube.com/watch?v=N1eotn3hWGQ
|
|
Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)
|
|
dvě krátké poznámky napsané pro sebe
|
|
Malá úvaha: naše české pohádky jsou laskavé právě tím, že vždy dobře skončí.
|
|
Nevypadá, ale není o beznaději. Naopak.
|
|
všude je šedo, tmavo, smutné pohledy, melancholické oči ... tolik nám schází slunce/láska (doplň si sám;))
|
|
...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...
|
|
Volným veršem.
|
|
Tak trochu o mých včerejších pocitech. To "kolik" je tam mockrát... ale prostě to tak chci.
|
|
o lidech, co se nikdy nemůžou ztratit
|