kratinká, v polospánku

dajaká krize, či co...

laciná... muzikantská

Název je asi trochu mimo, ale vlastně nevím, jak jinak to pojmenovat. Tísícdvěstěpadesátásedmá písnička s tímhle akordickým postupem...

Jedno z nejsilnějších míst, které znám... hřbitov židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Málokdo o něm ví a málokoho na to nepřístupné místo ztracené v obilí napadne lézt...

po dlouhé době, někdy se cítím uvnitř tak volná, že mám strach, že mi srdce odletí a já už ho nikdy nechytím ...

...probouzení se do nové (roční) doby

Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)

dvě krátké poznámky napsané pro sebe

léto končí ... https://www.youtube.com/watch?v=N1eotn3hWGQ

Volným veršem.

Tak trochu o mých včerejších pocitech. To "kolik" je tam mockrát... ale prostě to tak chci.

Malá úvaha: naše české pohádky jsou laskavé právě tím, že vždy dobře skončí.

Nevypadá, ale není o beznaději. Naopak.

všude je šedo, tmavo, smutné pohledy, melancholické oči ... tolik nám schází slunce/láska (doplň si sám;))

...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...

...ve městě

o několikaměsíční nejistotě, strachu a lásce (nejen) k životu ...