o lidech, co se nikdy nemůžou ztratit
 30.08.2011
8
1769 (22)
0
vodní pocity v duších pouličních lamp

a prší

svět se schoval pod louže

.

roztažené ruce
a v nich jen jedna touha


nastoupit do vlaku
a odjet do neznámé země

číst balady v rozmazaném oknu
v každé kapce hledat dotyky

bez mapy najít domov
usnout spolu na lavičkách

a ráno si psát do dlaní
kočičí verše

roztažené ruce
sevřené srdce
a vášeň v očích

když prší na lidi,
co mají vždycky kam jít

když prší do světa pouličních lamp
.
 27.09.2011 23:56
veronika: :)))) začínám zbožňovat fronty:) děkuju veru;) ještě jednou;)
 27.09.2011 18:28
vodní pocity v duších pouličních lamp

kvuli tyhle bych si do ty fronty taky stoupla..je to krasa, liz..
 11.09.2011 14:13
Smutná? Mě připadá krásně snově pozitivní :-)
 01.09.2011 01:32
Chci takýýý...propustku do VIP zóny :)
Báseň úžasná, navíc mi padla do nálady.
 31.08.2011 00:10
prostějanek: hele anděli, nevím, jestli jsem stavěná na takovou chválu:) až se moje okvětní lístky začervenaly a to u slunečnic uplne normální není:D a na fronty zapomeň, VIP zóna má přednost a fronty nestojí;)))
 31.08.2011 00:08
Josie: spíš než smutná by měla byt zasněná;) ale každý ať si vezme to své, hlavně, že nějaká;)
 30.08.2011 21:30
Nádherná .....
(Až jednou vydáš knížku, tak si vystojím frontu na podpis :) a ostatním čekajícím se budu chlubit, že tě znám jako slunečnici :) )
 30.08.2011 20:06
Dost působivá, a smutná.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.