|
po dlouhé době, někdy se cítím uvnitř tak volná, že mám strach, že mi srdce odletí a já už ho nikdy nechytím ...
|
.
jako skleněný motýl
v dlaních z ulic
tu zas stojím
barvím život pastelkou
z pavučin
a už nevím
kdy to bylo a čím
že se mi svět
stal
vším
.
jako skleněný motýl
v dlaních z ulic
tu zas stojím
barvím život pastelkou
z pavučin
a už nevím
kdy to bylo a čím
že se mi svět
stal
vším
.
28.03.2012 12:19
D_P
No je to zajimave lec mi asi trosku chybi Xfaktor - pockat vlastne ani ne on je tam mrska sikovne schovany
24.03.2012 19:32
Yasmin
trochu svobodně, jako když motýl může letět a nic ho nezastaví. ta melancholie jde cítit. krásný.
24.03.2012 09:03
:D ty taky čteš jenom co chceš, co?:D ne mám pro to pochopení, já to mám tak pořád:D
23.03.2012 10:53
Sklo, pavučiny...nostalgie..i já tam cítím jakýsi povzdech...i když motýl je vlastně volnost...je tam asi vše ...
Díky, krásná...
Díky, krásná...
23.03.2012 09:52
puero: prvotní záměr měla být spíš taková light melancholie, možná záleží na náladě;)
23.03.2012 00:56
líbí se mi. obarvi si ten život na nějakou veselou barvu. ta v tom díle trochu chybí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.