Střepy

V temných uličkách
mysli hledám klid
nebo další oběť
už nevím.

Mám v sobě střepy
a proto se bojím,
když jsi v mém nitru
že pořezám tebe.

Pocity v kýblu,
nervy na podlaze,
pero na výši
studené oči.

Tak vymlouvavé.
Koukáš na mě jako by
pouhý pohled mohl lhát
nevím kdo jsi, neznám tě

~

Ty ale moc dobře mě znáš,
mé srdce tolik proklínáš,
znáš mě, znáš...

nechci nic,
než pouhý klid
svobodu, mír
bolest

už nemám
co ztratit,
tak pojď
trošku
blíž

prosím

~

Vidím zvláštní přízraky,
ne...

To jsme jenom já a ty

ulehám s tebou do peřin
držím tě za ruce,
krvácející.

Nemusíš se bát,
držím tě pevně

pojď~

Umřeme spolu