Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

Věnováno kamarádovi, který si v životě prožil "své"....

Nemám vážně potuchy, proč zrovna tohle ze mě dnes "vypadlo na papír"(???) Je to totiž už hezkých pár let, co jsem Šp. navštívila....

asi předevčírem o půlnoci to na mě nějak všechno padlo...:-)

"pidiaturka" nad ránem ... jen tak...

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

inspirací byl klavírní koncert a pár vzpomínek na mé hudební období...

tam někde uvnitř člověka - ten pocit nemám rád

ranní pidibásnička ....úleva.....náhle je prostě tady!

Pro každého, kdo se zrovna na někoho zlobí.....

...také přidávám jednu podzimně naladěnou...:-)

trošku starší, ale ne zase moc. Každý máme nějaké své spáleniště.

život je tragikomedie...*

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

jen tak hudba mě asi nikdy nepřestane inspirovat......

archibald archibaldovič se podíval, zamyslel a pověděl: zajímavé! pak se začal smát.

žít jen vzpomínkami se nedá