(I.H.) Bez prokletí...

Jak proklet Knihou osudu být
trpíš, že prý jen bolest vnášíš,
myslíš, že snad i hvězdy zhášíš,
tápeš, když hledáš, jak líp žít.
************
Pohleď! I noc se k ránu krátí!
Tiše svítá, nastává den,
končí ponurý a těžký sen,
co bylo, už se nenavrátí.
*************
V tobě jsou střípky minulých dní,
jak jiskry ohně, který plál,
ty můžeš do nich foukat dál
či rozeznít, co pochodní zní
osvítit směr, co ve tmě stál…,
*************
..a zpívat píseń, kterou zníš,
ať chceš či ne, tu neztlumíš,
neboť v ní je Život tvůj,
ten neposlechne tvoje „Stůj!“
**************
Větru je dáno, že chce vát,
tak srdce tvé chce milovat,
a pozvat nové hosty…
Vždyť
minulosti popel
mnohem dále doletí
než za Madisonské mosty…
Tak jdi!!
Jdi dál ...
...už bez prokletí.