|
Vítej, běžný živote
 03.01.2008 3 2164(32) 0 |
Tak vítej běžný živote,
a pojď v mou náruč zpátky.
Už mě bylo divný,
proč to štěstí není krátký.
Druhý den je pracovní,
o práci dosud ani zmínka.
Až dnes telefon potěšil.
Telecom upomínka.
A ten milý tón k tomu,
no to musím jít z domu.
Vezmu děti na procházku,
s peněženkou na provázku.
Zaplatíme na pobočce,
zase příkaz dáme.
V rámci zachování připojení,
se mile usmíváme.
Vždyť tu nejde o lékaře,
ale stejně pokukuji po očku,
jestli nechtěj zaplatit i,
že jsem navštívil pobočku.
a pojď v mou náruč zpátky.
Už mě bylo divný,
proč to štěstí není krátký.
Druhý den je pracovní,
o práci dosud ani zmínka.
Až dnes telefon potěšil.
Telecom upomínka.
A ten milý tón k tomu,
no to musím jít z domu.
Vezmu děti na procházku,
s peněženkou na provázku.
Zaplatíme na pobočce,
zase příkaz dáme.
V rámci zachování připojení,
se mile usmíváme.
Vždyť tu nejde o lékaře,
ale stejně pokukuji po očku,
jestli nechtěj zaplatit i,
že jsem navštívil pobočku.
03.01.2008 - 11:53Prozaická poezie
s malou špetkou legrace,
tak to zkrátka pořád chodí,
po oslavách - šup do práce!
napsal jsi to, věru hezky,
vždyť Nový rok byl pondělí,
nemůžem žít, "třesky plesky",
přeci pořád nedělí:-)
s malou špetkou legrace,
tak to zkrátka pořád chodí,
po oslavách - šup do práce!
napsal jsi to, věru hezky,
vždyť Nový rok byl pondělí,
nemůžem žít, "třesky plesky",
přeci pořád nedělí:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Procitnutí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zamrzlý smích
Předchozí dílo autora : Srdečnost
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
