Procitnutí

Tak vítej běžný živote,
a pojď v mou náruč zpátky.
Už mě bylo divný,
proč to štěstí není krátký.

Druhý den je pracovní,
o práci dosud ani zmínka.
Až dnes telefon potěšil.
Telecom upomínka.

A ten milý tón k tomu,
no to musím jít z domu.
Vezmu děti na procházku,
s peněženkou na provázku.

Zaplatíme na pobočce,
zase příkaz dáme.
V rámci zachování připojení,
se mile usmíváme.

Vždyť tu nejde o lékaře,
ale stejně pokukuji po očku,
jestli nechtěj zaplatit i,
že jsem navštívil pobočku.